Farnost sv. Tomáše

Staročeské Roráty

Nastává čas Adventu a s ním začínají v 6,45 hod. i ranní mše svaté v kapli sv. Barbory spojené se zpěvy „Staročeských rorátů“. V naší farnosti je to už několikaletá tradice.

Málokdo z nás si uvědomí, že se jedná o zcela mimořádnou a ve světě nemající obdobu typicky českých liturgických zpěvů doprovázejících ranní rorátní mši. Podle tradice byly tyto zpěvy založeny za vlády Karla IV a byly určeny pro provozování v katedrále sv. Víta. Původně se zpívaly latinsky, v patnáctém století se popularita rorátů tak rozšířila, že vznikly české překlady. V počátku 20. století začala tradice ranních rorátních mší upadat a proto Msgre Vladimír Hornof (*10.5.1870 Holice – +26.7.1942 Praha), český římskokatolický kněz, katecheta, básník a autor textů k duchovním písním, prof. PhDr. Dobroslav Orel (*15.12.1870 Ronov nad Doubravou – +18.2.1945 Praha), český hudební vědec a vysokoškolský profesor, m.j. v letech 1931/32 rektor University Karlovy, a Václav Vosyka (*16.12.1880 Řevničov u Rakovníka - +2.1.1953 Praha), středoškolský profesor, hudební pedagog, žák hudebního skladatele Vítězslava Nováka, se rozhodli v roce 1920 vydat v knižní podobě „Staročeské roráty“ k provozování v našich kostelích. A tak se opět pozvolna tradice vracela zpět do našich kostelů. Když ještě byl mezi námi P. Jan, tak při přímluvách vždy děkoval předešle jmenovaným autorům za znovuzrození „Staročeských rorátů“.

Celé roráty nám vyprávějí příběh o očekávání příchodu Spasitele, o setkání anděla s Marií a zvěstují narození Spasitele. Obsahem a smyslem těchto zpěvů je přinášet naději, která je nejen v současné době pro nás všechny velmi potřebná.

Pro mnohé z nás není jednoduché tak brzy vstát a vydat se ještě noční Prahou do setmělého kláštera, ale věřte mi, že ta trocha námahy stojí za radostný začátek nového dne.